GM Voko k OPENu v Říčanech

Ve vítězné euforii jsem podlehl slabé chvilce a slíbil jsem článeček o letošním říčanském openu. Vyloudila ho Lucinka, když vyloudila [působivý úsměv], pro který jsem na chvilinku zapomněl, že mám po šílených prázdninových měsících šachů plné zuby (stihl jsem 4 turnaje, 2 rapidy a dva šachové tábory) a mým jediným plánem na tuto neděli a dalších několik dnů je intelektuální mrtvo. Tož honem do toho, a rychle od toho.

Říčany jsou pro mne léta spojeny s rodinným [klanem Říhů], který si obdivuhodně předává šachový virus z generace na generaci a zasahuje jím i přidružené příslušníky. Později jsem si k tomu zařadil i počínající [klan Řeřábků] – všichni se sešli při organizačním zajišťování letošního festivalu, většina z nich se ani nedostala k vlastní hře, zato se úspěšně vypořádali s vytvářením turnajových triček (příště více kusů), každodenního bulletinu se všemi partiemi (děsná noční práce) a aktuálním provozem webových stránek turnaje. Nezapomenu ani na další již exříčanský klan Doležalů, který reprezentoval senioršéf v roli hlavního rozhodčího. Ačkoliv do Říčan již několik let rád jezdím na přednášky a tréninky mládeže, až během tohoto turnaje jsem plně identifikoval další říčanský rodinný klan Fojtů, kterých bylo v turnajovém sále plno, a osmnáctiletý Jan mi v turnaji dost dlouho šlapal na paty. A že Fojtů není nikdy dost dokazovala přítomnost další rodiny s působivým lingvistickým příjmením Starýchfojtů z Řevnic (to mi zní trochu jako Oldshatterhandových, perla rozhodně pro jazykozpytce, ale možná za pár let i pro šachisty).

Leč dosti o klanech. Ačkoliv byl říčanský open přeborem Středočeského krajského svazu, je to především příjemný „rodinný“ turnaj v poklidné přátelské atmosféře, takové soutěže mám rád. Také to hrálo významnou roli, když jsme ve Starém Městě při vínečku s Řeřábkovými spřádali mou původně neplánovanou aktivní účast (jako divák jsem ho na letním seznamu měl). Když jsem si pak doma prohlížel startovní listinu, měl jsem trochu mrazení, jednak to vypadalo, že budu svůj rating muset obhajovat na úrovni výsledku 8 z 9, a navíc to asi bude pekelný dostih, protože se rýsoval jediný zjevný, zato významný konkurent, který navíc turnajové vítězství obhajoval. I když se na poslední chvíli listina účastníků trochu vyztužila, obavy z dostihů se plně naplnily. Díky nim jsem vlastně objevil další středočeskou šachovou lokalitu, při závěrečném vyhlašování výsledků velmi často zaznívalo město Vlašim. Odsud znám pár let jen Tomáše Vojtu, který do mého povědomí vstoupil jako výborný hráč bleskového šachu. Letos v Mariánských lázních naznačil, že se dokáže prosazovat i v mezinárodních turnajích. I ratingově již se blíží k titulu IM, a byl tvrdým konkurentem v boji o první místo. Ve vzájemné partii jsem s ním vůbec nepohnul, ačkoliv jsem se dost snažil. Šanci na turnajové vítězství ztratil až v posledním kole, když kapku přepískl útok s klubovým kolegou Ondrou Mejzlíkem (mimochodem další trochu rodinný klan), který si tím zajistil dost nečekaně bronzovou příčku. Náš dostih pravda trošinku zválcoval tabulku na dalších místech, vyzdvihnout musím výkon Milana Pokorného z Bohemky, který se držel v čelní skupině celý turnaj, obehrál si hráče nasazené jako čísla 1,2,3 a 5 a nahrál přes 20 bodů ratingu [Partie 1]. Pozoruhodný výkon odvedl Tomáš Studnička, papírově trojka do dostihového mariáše, v 5. kole mi upil první půlku a dělil se o vedení (nestál jsem nijak dobře: [Partie 2]), poté však vystřihl několik pozoruhodných jednotahových hrubek a propadl se kamsi daleko.

Do paměti se mi vrylo ještě pár dalších okamžiků, třeba jedny křtiny, ale napsal jsem toho již myslím dost a intelektuální mrtvo spolu s přípravou oběda mě začínají přitahovat stále více. Takže závěrem popřeji pořadatelům i účastníkům skvělý turnaj Říčany open 2009!

Marek Vokáč